Pro vizovickou likérku Rudolf Jelínek pracuje Pavel Dvořáček téměř tři desítky let. V turbulentních dobách ekonomické transformace se mu podařilo firmu zachránit a vybudovat z ní největší palírnu v zemi. V roce, kdy Rudolf Jelínek slaví 130 let existence, stojí před největší výzvou novodobé historie – kvůli zvyšování spotřební daně se dramaticky propadá prodej legálního alkoholu. Na začátku letošního roku stoupla daňová sazba o deset procent, o dalších deset procent má vzrůst od ledna 2025 a o dalších pět procent od ledna 2026.

Negativní dopad kroku, který vláda Petra Fialy (ODS) nastavila v rámci takzvaného konsolidačního balíčku, pociťuje i státní rozpočet. Namísto slibovaného zvýšení inkasa se příjem státní kasy z tvrdého alkoholu snížil skoro o polovinu. Politici se přepočítali. „Zažil jsem už čtyři zvyšování spotřební daně a nikdy se nestalo to, co letos. Vždy se během několika měsíců prodeje lihovin vrátily na předchozí úroveň nebo se jí alespoň přiblížily. Jenže letos na konci srpna byl předpis daně o 43 procent nižší než loni ve stejném období,“ popisuje Dvořáček.

► Loni stát na spotřební dani z lihovin vybral devět miliard. Desetiprocentní nárůst se v letošním roce asi očekávat nedá.

To vláda v žádném případě nevybere. My jsme na to upozorňovali, protože na spotřební daň nelze aplikovat jednoduchou trojčlenku. Spotřebitel se chová ekonomicky. V podstatě u nás přestali nakupovat Rakušané a Němci, což byl velký objem. Naopak Češi jezdí jinam, anebo – což je ještě horší – kupují nelegální produkty; černý trh jde v Česku dramaticky nahoru. Opakujeme chybu Dánska, které před dvanácti lety jednorázově velmi zvýšilo spotřební daň. Dánové nepřestali pít, jen začali nakupovat v Německu. A o co přišlo Dánsko, o to se zvýšil výběr spotřební daně v Německu. Tak se Dánové rozhodli daň zase snížit.

► Snížení předpisu daně o 43 procent znamená propad ve výběru zhruba čtyři miliardy korun.

Pan ministr financí bude říkat, že se uvidí, jak to bude vypadat za celý rok. Ale náš byznys funguje se splatností daně 55 dnů. Na konci loňského roku, před zvýšením daně, proběhla předzásoba, zaplaceno to bylo v lednu a únoru. Takže ve finále ten dopad může být ještě vyšší. Kumulovaný nárůst daně, ve třech etapách během tří let, má být 27 procent. A nezapomeňte, že 21procentní DPH se počítá z celkové sumy, včetně spotřební daně. To už se dostáváme úplně nad rámec danění lihovin i v rámci srovnání s ostatními zeměmi v regionu, především o desítky procent nad úrovně Německa a Rakouska.

► Narážíte na nulovou spotřební daň z tichého vína?

Nejenom. Pokud chce kdokoli argumentovat zdravotním hlediskem alkoholu, tak by bylo na místě zvýšit i spotřební daň z piva a zavést spotřební daň na víno. Když se podíváme na alkoholovou spotřebu Čechů, převedenou na litr stoprocentního alkoholu, zhruba polovinou se na tom podílí pivo, lihoviny a víno mají každé zhruba čtvrtinový podíl na spotřebě. Pokud to vezmeme z pohledu daně, lihoviny se na výběru spotřební daně podílejí dvěma třetinami, pivo třetinou a šumivé víno jen čtyřmi procenty. Z tichého vína nemá stát absolutně nic. Alkohol je v Česku zdaněn značně nerovnoměrně a bohužel i značně neférově.

► Češi mají největší spotřebu piva na osobu na světě. I proto se říká, že vláda, která zdraží pivo, padne.

Ano, Češi vypijí nejvíc piva, ale nejvyšší daň – jednotkově asi čtyřikrát vyšší – zaplatí za lihoviny. Není fér dělat z lihovin zlo a nad ostatním mávnout rukou. Alkohol je jen jeden! Srovnejte si spotřební daň z jedné konzumní jednotky: z lihovin je 5,68 koruny, z piva 1,6 koruny a z vína přesně nula.

► Spotřební dani podléhá jen šumivé víno ve výši 23,40 koruny na litr.

A to ještě jen to, které má v lahvi tlak přes 3,5 baru. Vše, co je pod touto hranicí, je z hlediska zákona považováno za perlivé víno, ze kterého se žádná daň neplatí. Nedávno proběhl nezávislý test šumivého vína, kdy akreditovaná laboratoř prověřila tlak u 15 lahví prosecca a dalšího šumivého vína. Z patnácti lahví se do deklarované kategorie, ze které se neplatí daň, nevešlo 11 vzorků. Kromě toho, že jde o klamání spotřebitele, je to regulérní daňový únik. Bohužel stát nedávno snížil asi o 250 lidí počet zaměstnanců celní správy a v rámci reformy udělal z 15 celních ředitelství šest. Do značné míry tak rezignoval na kontrolu a výběr spotřební daně. Nechci tím strašit, ale doufám, že to nepovede k situaci jako před dvanácti lety, kdy kombinace zvýšení spotřební daně a slabé kontroly ze strany státu rezultovala ve smrtící metanolovou kauzu.

► Zmínil jste zdanění lihovin v okolních zemích. Jak je na tom aktuálně Česko?

V aktuálním přepočtu, tedy před dalším zvýšením, platíme za hektolitr stoprocentního alkoholu zhruba 1 451 eur, na Slovensku, kde nedávno stoupla daň více než o třetinu, je to o 40 eur víc. V Polsku dokonce o 200 eur víc, ale tam je výrazně víc zdaněné pivo a je zavedena daň i na tiché víno. Navíc je to téměř pětkrát větší trh než náš, jsou schopni dosahovat úspor z rozsahu. V Maďarsku je zdanění stejné jako u nás, ale podívejme se do sousedního Německa, kde je daň z hektolitru stoprocentního alkoholu 1 303 eur, anebo Rakouska, kde je to dokonce jen 1 200 eur. Německé palírny platí o deset procent méně než my, v Rakousku dokonce o 17 procent méně. A podle konsolidačního balíčku bude Česko od ledna o dalších deset procent výš, budeme s Polskem daleko nejzatíženější země regionu. Již teď jsou lihoviny v Rakousku a Německu levnější než u nás, profitují z toho tamní rozpočty. Vždyť si vezměte, jak dlouhou hranici máme s Rakouskem a Německem, spousta lidí tam jezdí za nákupy, tak nově přihodí do košíku i lahev něčeho tvrdšího. Z okolních zemí je zajímavé Slovensko, kde loni zvýšili spotřební daň o 38 procent. Během pár týdnů se extrémně snížily prodeje lihovin a dramaticky šel nahoru černý trh. V oficiálních pěstitelských pálenicích prakticky nic neprobíhá, lidé si pálí sami a čile se s černým alkoholem obchoduje. Stejně tak v Maďarsku.

Ostatně stejné tendence vidíme v Česku. Objem pěstitelského pálení se za deset let snížil téměř na polovinu. Dříve byl roční průměr kolem tří milionů LA, což je litr stoprocentního alkoholu, tedy asi šest milionů litrů 50procentní pálenky. Dohromady to z pěstitelských pálenic dělalo druhou největší likérku v zemi (po společnosti Stock Božkov – pozn. red.). Loni to už byla méně než polovina. A inkaso spotřební daně v tomto segmentu kleslo za pět let z 600 milionů na zhruba 200 milionů korun. Ale není to tak, že by lidé přestali pít, jen se výroba přesunula do sklepů a garáží. I proto, že od roku 2019 není výroba nezdaněného lihu, jeho držení či prodej trestným činem, ale jen přestupkem. Dnes si kdokoli bez problémů dokáže na internetu koupit kotel na výrobu povidel a jednoduchým úkonem z něj udělat kolonu, zařízení na domácí výrobu pálenky. Prostě spotřební daň 355 korun je už tak vysoká, že motivace spotřebitelů to obejít je obrovská. V Česku je oficiálně přes 600 pěstitelských pálenic a je evidentní, že letošní rok, případně několik dalších, budou pro spoustu z nich poslední. Celní úřady nemají – mimo kontrolu oficiálních výrobců – kapacitu na hlídání černého pálení a každý si začal dělat, co chce. Drtivá většina občanů není natolik zodpovědná, že by chodila do pěstitelských pálenic, prostě hledají co nejjednodušší a nejlepší ekonomickou cestu. Podle odborných odhadů se doma vypálí kořalka, ze které by se odvedla spotřební daň přes 1,2 miliardy plus DPH k tomu. Nicméně realita je ještě vyšší, odhaduji to na dvojnásobek.

► Na to nejsou žádná oficiální čísla?

Musí se to jen odhadovat. Domácí pálení nikoho nezajímá. Ministerstvo financí vám bude argumentovat, že od celníků mají zprávy, že mají jednotky záchytů za rok se škodou kolem 50 milionů, a to je pro ně nezajímavé, neřeší to. Speciálně na Moravě je domácí pálení ovocných destilátů součástí národní tradice, ale když je v tom spousta organizovaných skupin, co to dělá na kšeft, je legitimní se ptát, co vlastně stát dělá? Dalším zdaněním vhání velkou část společnosti do situace, aby to vyřešila švejkovsky a kupovala nelegální, ale levnější alkohol.

My jako Unie výrobců a dovozců lihovin (UVDL) reprezentujeme 85 procent výběru spotřební daně z lihovin, ale je nás jen 17, z hlediska politického zájmu, z pohledu voličských hlasů, nejsme tak zajímaví jako vinaři, kterých je kolem 20 tisíc. K tomu připočtěte rodinné příslušníky a návštěvníky sklípků. Nikomu z politiků nedochází, že náš obor není jen o velkých výrobcích alkoholu, jako jsme my. Je to také o pěstování cukrové řepy a ovoce. Přes polovinu ovoce, které se vypěstuje v českých a moravských sadech, jde na produkci kořalky. Až si zase budou politici stěžovat, že na polích místo řepy roste žlutá řepka nebo že ovocnáři vyklučili další sady, ať si sami sáhnou do svědomí. Kde je tolikrát proklamovaný zájem o český a moravský venkov?

► Sadařství je v Česku dlouhodobě na ústupu, místo toho křižují Evropu kamiony s ovocem z dotacemi podporovaných farem.

Podle údajů sadařské unie se každý rok snižuje výměra sadů v Česku, za posledních deset let to bylo více než o třetinu. Celková plocha českých ovocných sadů se snížila o více než šest tisíc hektarů! Ani nejde o soběstačnost, na tu už dávno zapomeňme. My jako Rudolf Jelínek jsme největšími pěstiteli švestek v Česku. Letos byla neúroda, protože došlo k velkému pomrznutí. Cena ovoce, i vůči tomu, co jsme schopni dovézt z ciziny, musí být konkurenční. Nám se už nevyplatí, aby lidé sbírali švestky ručně, když pominu, že se to ani nikomu nechce moc dělat.

► Dokážete odhadnout, o kolik procent úrody jste kvůli mrazům přišli?

Určitě o polovinu. Meruňky letos nebyly v Česku vůbec, protože vykvetly o tři týdny dříve a pak vše zmrzlo. Švestky a jabloně kvetou později. Meruňkovici letos nevyrobíme, není z čeho. Švestky jsme schopni nakoupit v cizině, v Evropě je ještě pár zemí, kde jsou lidé ochotni pracovat venku, v sadech.

► Zvýšení spotřební daně z lihovin pocítí ve finále i státní rozpočet. Jaký je váš odhad dopadu na výběr spotřební daně z lihovin?

Před letošním lednem, tedy před zvýšením daně, byl výběr kolem devíti miliard. Je evidentní, že vyšší nebude. Zda nakonec bude o dvě nebo čtyři miliardy nižší, si netroufám odhadovat. Ale má to i dopad na DPH. Kdyby byl propad jen dvě miliardy, je třeba k tomu přidat i téměř 500 milionů korun, které budou chybět na DPH. Konec pěstitelského pálení přinese výpadek kolem 200 milionů korun. Stát měl z hlediska prevence oblast alkoholu historicky pod kontrolou, vybíral z toho daně, náš sektor byl z hlediska výroby i daní nasvícen. A dnes v podstatě vláda žene zákazníky do jiných segmentů trhu, na něž ani není spotřební daň, neví se o zdravotních důsledcích, případně je žene do okolních zemí, kde si stejnou lahev koupí levněji. Rozhodně to nesplňuje záměr konsolidačního balíčku, tedy navýšení příjmů rozpočtu.

► Zastánci zvyšování daní argumentují zdravotní linkou a negativními dopady konzumace alkoholu.

Jsme si vědomi celospolečenské zodpovědnosti, která je s výrobou a distribucí alkoholu spojená. Ale lidem, kteří tvrdší regulaci a daně prosazují, je to úplně jedno. Zákazy nikdy nic nevyřešily a přehnaně vysoké daně také ne. Vytváří to tlak na to, aby všechno pohltil černý trh. To je pro zdravotnictví i makroekonomické fungování země scestné, nesystémové řešení. Chápu, že se musí vyvažovat zájmy společnosti, ale žádný nesmí převážit. My neříkáme, aby byla nulová spotřební daň nebo aby klesala, my jen nechceme, aby se daň dál zvyšovala. Pokud vláda vidí, že očekávaných daňových cílů ani zdaleka nedosahuje, prostě vybírá méně peněz, je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Za posledních třicet let se objem spotřebovaného alkoholu v Česku snížil. Pivo si plus minus drží svoje, lihoviny šly dolů, konzumace vína a jeho šumivých derivátů stoupla. Pracujeme s daty od Českého statistického úřadu (ČSÚ) a rád bych zmínil, že WHO prezentuje úplně jiná, nerelevantní data. Podle nich je spotřeba skoro o třetinu vyšší, než hovoří data ČSÚ. Když jdete do detailů, zjistíte, že WHO odečítá turisty, ale naopak zapomíná do spotřeby započítat více než 450 tisíc pracovníků ze zahraničí, kteří tu pracují a trvale žijí, přičemž spotřeba gastarbeiterů je nepoměrně vyšší než u českých občanů a zároveň tito lidé nejsou ve zdravotnickém systému. Celkově se Česko za posledních 30 let významně zlepšilo v nepřístupu mladých lidí k alkoholu. Naopak se za tu dobu dramaticky zvýšila spotřeba antidepresiv a dalších léků na nervy, tento byznys je už mnohem větší než segment alkoholu, jen dopady nejsou zatím tolik vidět.

► Věříte, že dokážete vládu přesvědčit, aby další zvýšení spotřební daně zrušila nebo alespoň odložila?

Předkládám fakta a argumenty: jen lihovinám se zvýšila spotřební daň v letech 2020 a 2024, žádnému jinému alkoholovému sektoru ne. Jen nám by měla daň růst od roku 2025 i 2026, nikomu dalšímu. Rovnováha na trhu, jež tu byla dlouhé roky, se narušila. Elasticita poptávky je taková, že když cena překročí určitou hranici, lidé se chovají ekonomicky a dopadá to na náš obor, ale i státní kasu. Někteří ministři nám tvrdí, že je Česko domluveno s Rakušany a Němci, aby se sazby přiblížily. Ale to je nesmysl. V Německu nezvyšovali spotřební daň z lihovin od roku 1982, tedy přes 42 let. Když vláda Petra Fialy nastupovala, měla ve vládním prohlášení, že nebude zvyšovat daně, respektive nebude zvyšovat celkovou daňovou kvótu a bude se chovat rozpočtově zodpovědně a podporovat spravedlivé podnikání. To se ale nestalo. Jen jednoduché zvýšení daní sektoru lihovin, který se neumí moc bránit. Což je extrémně smutné a nedomyšlené a zničí to výrobu lihovin v Česku.

Zdroj: Týdeník Euro